Lékaři následně hledali specializované pracoviště, kde by Petrovi dokázali nebezpečný otvor mezi orgány odstranit. Nakonec kontaktovali tým pana profesora Lischkeho ze III. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol, kam Petra transportovali. V motolské nemocnici mu lékaři nejprve přechodně zavedli do jícnu stent, který píštěl dočasně uzavřel. To ale bylo řešení jen na několik týdnů. „Musel bych totiž co měsíc dojíždět do pražské nemocnice na výměnu stentu, což by pro mě bylo nepraktické. Nakonec jsem se, po nezbytně nutném čase se stentem, dočkal operace,“ vzpomíná Petr. Lékaři při ní píštěl zcela vyřešili. Za dobu pobytu v nemocnici zhubl téměř 40 kg. „Předtím jsem byl osmdesátikilový chlap, ale po několika týdnech na umělé výživě mi váha hodně rychle klesla. Lékaři měli strach, jestli operaci zvládnu, protože jsem vypadal jako kostra potažená kůží,“ popisuje. Přibližně za měsíc pustili Petra z nemocnice domů a on se po operaci postupně vracel do běžného života. Chvíli trvalo, než mohl znovu normálně jíst. „Zprvu jsem musel být opatrný a jíst malé porce několikrát denně, třeba jen dvě nebo tři sousta, aby si tělo postupně zvyklo. Dobře mě na to připravili i v nemocnici, kde mi dávali speciální stravu spolu s vitamíny, abych do sebe dostal co nejvíc živin,“ popisuje Petr. Přibrat na svou původní váhu se mu dodnes úplně nepodařilo. „Postupně jsem se vrátil k práci vedoucího dílny, začal jsem víc jíst, a až teď, zhruba po osmi letech od operace, jsem se dostal na 75 kilogramů.“ Do nemocnice jezdil na kontroly ještě šest měsíců po propuštění, další už nebyly nutné. Od té doby ho totiž nic netrápí, cítí se zdravý. „Jsem všem lékařům opravdu vděčný – v nemocnici mi zachránili život a díky zákroku v Praze dnes mohu žít úplně bez omezení,“ uzavírá Petr.